pátek 23. prosince 2016

úterý 13. prosince 2016

Vánoční dárek

Tak letos byl u nás Ježíšek o něco dříve a nadělil nám krásný dárek...

Jmenuje se Anička...a narodila se včera dceři...

tváři se docela naštvaně, nejspíš proto, že musela natošup ven :-)




sobota 10. prosince 2016

Trifot

Tak jsem ho konečně viděla na vlastní oči taky. Prvně jsem se o něm dočetla na stránkách  http://praga-magica.blog.cz/1610/trifot a nestačila se divit, protože jsem o něm nevěděla a vlastně vůbec netušila, že se něco takového tady připravuje. A přitom autobusem jezdím okolo.
Omlouvá mně snad jedině to, že jsem od konce září doma a teprve minulý týden jsem šla přímo okolo k doktorce.

Trifot je další dílo sochaře Davida Černého. Jedná se o dvanáctimetrovou nerezovou plastiku, která je složená ze šesti aparátů na stativu. V koulejících se modrých očích s červenýma žilkama jsou objektivy kamer a obraz je přenášen na plochy u plastiky.
Já jsem šla okolo hned po ránu a kamery nebyly zapnuté, takže si myslím, že je zapínají později...možná až se otevře Czech Photo Centrum (proč se to raději nejmenuje česky?) nebo Trifot restaurace. Protože když jsem jela pak odpoledne autobusem, tak to fungovalo.

Mně se tahle plastika líbí, je zdálky viditelná a hlavně vím, jak to tam vypadalo předtím. Bohužel jsou i názory, že tím šmírují lidi...ale těch kamer je ve městě tolik....
A taky jsem si představila, jak by to asi vypadalo, kdyby se tento obr dal do pohybu....koulel očima na všechny strany a přitom si rozvážně vykračoval...

Tak tady je...dostal se i na titulní stranu našeho městského časopisu...











pátek 2. prosince 2016

Vánoční cukroví


Pryč jsou doby, kdy jsem na vánoce dělávala 15 druhů cukroví, některé ze dvou dávek, takže něco mezi 15-20 kily to bylo. Část jsem rozdala, ať už mamce, babičce, tchánovi...
Bylo toho dost i pro nás, dojídalo se ještě někdy v lednu a to já už měla dávno chutě na maso.
Pak jsem nastoupila do práce, kde se dělají dvanáctky a největší fofr je od půlky října do konce roku.
Měla jsem toho dost, takže cukroví jsem přestala dělat.  Mamka nějaké cukroví dostala od snachy, něco přidělala a se mnou se rozdělila.
Když pak už nepekla ani ona, dostávala jsem cukroví od dcery...ale většinou jsem ani nestihla ochutnat, protože manžel byl rychlejší a někdy to snědl hned, jak to přivezl.
Letos asi nebude péct ani dcera...má před porodem a ještě navíc si zlomila nějakou kůstku v nártu...

A tak jsem vytáhla svůj receptový sešit a přemýšlím....péct či nepéct...
Jsem sice doma, ale od konce září marodím...a jestli vydržím stát u plotny vůbec není jasné...

Když jsem tak listovala sešitem, narazila jsem i na takovéto recepty...
 Kokosové Mařeny ...tak to je recept od mé švagrové...většinou jsem dělala víc těst najednou a pak je postupně zpracovávala. Takže i tohle putovalo do lednice a co se dělo pak...no skoro jsem vylítla z kůže...proto ta poznámka.


no a dědečkovy koule...tak to je jeden z receptů z nějakého časopisu. Mám jich takových spoustu, ale vánoční cukroví dělám jen prověřené.
 Tohle byl pokus zkusit další cukroví, které neznám....už na pohled se mi ale vzniklá hmota moc nelíbila...
Udělala jsem pár kuliček...no a výsledek je připsaný k receptu červeně. A to už je co říct...
Se zbytkem jsem udělala rychlý proces....všechno skončilo v záchodu...
...jen toho rumu mi bylo líto..