Tutanchamon

Minulý týden jsem se vydala s dcerou na dlouho plánovanou výstavu o Tutanchamonovi. A měly jsme štěstí hned několikrát....první bylo počasí....bylo nádherně slunečno.
Další výhrou byl výběr hodiny....šly jsme na půl třetí a byl to ideální čas....ve skupince nás bylo tak dvanáct, takže všechno jsme si prohlédly bez nějakých strkanic, nikdo nepřekážel ve focení, nikdo se nemotal pod nohama. (vedoucí byla druhý den dopoledne a chytla ve stejnou hodinu dvě třídy puberťáků, které výstava nezajímala a podle toho se chovali).
Výstava se mi moc líbila a myslím, že je i hezky udělaná. Žádné teď se všichni podívejte nalevo...zde je....napravo vidíte....nic takového. Každý si určuje, co chce vidět dřív co později.
A jak to probíhalo? Po označení vstupenek, jsme si odložily v šatně bundy a batůžky, samozřejmostí byl zákaz jídla a pití. Fotit se smělo...ale jen bez blesku....to mně docela mrzelo, protože místo výstavy bylo potemnělé a exponáty nasvícené. Ale když jsem pak prohlížela fotky, jsem spokojená...něco se sice nepovedlo, ale spousta je jich dobrých.
Každý jsme vyfasovali sluchátka a ovladač, kde jsme si u označených exponátů mohli vyslechnout povídání. To bylo super, protože jsem chodila tam, kde nikdo zrovna v tu chvíli nebyl a měla jsem na prohlížení a focení klid.
Výstava mně ohromila velikostí pokladu....když to přeženu....všude samé zlato.

 

další fotky pokladu jsou na http://forum-pod-psa.uvadi.cz/viewtopic.php?f=5&t=194&start=330 stačí jen trochu srolovat dolů

Střešovické skály

Střešovické skály patřily až do pátku mezi ty, které jsem v Praze ještě nenavštívila. Jela jsem bez Oskara, nejdřív prozkoumat, jestli je vůbec vhodné, abychom si tam udělali výlet. Skály jsou pěkné, což o to, ale vedou kolem silnice. Ze začátku je před nimi docela dost travnatého prostoru, takže jsem litovala, že jsem ho s sebou nevzala. Ale jak jsem šla dál a dál, travnatý pás se zužoval a nakonec jsem šla po silnici v pruhu, vyhrazeném cyklistům. Takže pro pesana nic moc. Pak jsem to vzala horem, je tam park Nad hradním vodojemem, takový menší a hlavně, psi tu mají být na vodítku. To znamená, že jsem tu byla a už sem nejspíš nikdy nepojedu.
Prošla jsem i místní staré uličky a rázem se člověk ocitnul v jiném čase. Ještě jsem omrkla kostel sv. Norberta a měla toho tak akorát.

  

 

    

 

 

Noc kostelů 3.

Poslední kostel, který jsem včera navštívila, byl kostel sv. Petra a Pavla na Poříčí. Otevřena byla i vedle stojící zvonice...a tady jsem měla taky obrovské štěstí. Přišla jsem před šestou hodinou, právě začaly vyzvánět zvony. A potom se stoupalo nahoru....docela adrenalin to byl...schody dřevěné se občas viklaly, některé byly prošlapané tak, že jich kus chyběl, prkna pod zvony se houpala a a různě nadzvedávala, ale výstup stál za to.

zvonice

 

 

a kostel sv. Petra a Pavla